Klemens Wenzel Nepomuk Lothar kníže z Metternich-Winneburgu, vévoda z Portelly, hrabě z Kynžvartu (15. května 1773 až 11. června 1859), rakouský ministr zahraničí a kancléř, patřil v první polovině 19. století mezi nejmocnější muže Evropy. Za svého života hromadil Metternich předměty všeho druhu, knihy, přírodniny, umělecká díla a rozmanité artefakty, které soustředil na svém zámku v Kynžvartu, kde byly uspořádány do podoby jakéhosi soukromého muzea. Za počátek kynžvartského zámeckého muzea můžeme považovat rok 1827, kdy byla Metternichem zakoupena sbírka mincí a sbírka minerálů bývalého chebského kata Karla Hussa. Huss se stal prvním kustodem kynžvartského muzea. Sbírky uspořádal, vystavil a sepsal jejich první katalog. Muzeum bylo zvláštním bočním vchodem přístupné veřejnosti, Huss byl zároveň průvodcem po muzeu. Karl Huss spravoval kynžvartské sbírky až do své smrti v roce 1838. Po něm se stal kustodem sbírek na krátkou dobu (1838 až 1843) zámecký kaplan Joachim Auer a po něm páter Paul Rath, který jím byl až do své smrti v roce 1887. V roce 1845 byla od Friedricha Simonyho získána pro kynžvartskou sbírku vědecky významná kolekce amonitů. Ve stejném roce byla zakoupena i sbírka minerálů Karla Antona Martia. Za Rathova kustodství byl v letech 1844 až 1845 pořízen nový inventář sbírky minerálů, a to chemikem Karlem Moritzem Kerstenem. Zatímco v roce 1828, v době Hussova kustodství, bylo na Kynžvartě asi 1000 položek minerálů, hornin a zkamenělin, v roce 1845 už to bylo celkem asi 2000 položek minerálů, hornin a zkamenělin. V dalších letech už se sbírka, jak se zdá asi příliš nerozrůstala. Minerály byly uloženy v zásuvkách ve skříních, vybrané kusy byly vystaveny ve vitrínách nad zásuvkami. V roce 1948 byly minerály a horniny z kynžvartské sbírky převezeny do Národního muzea v Praze. Dnes je ve sbírce Národního muzea uloženo celkem 821 ukázek minerálů (včetně dvou položek z roku 1841) a 175 ukázek hornin z metternichovské sbírky. V letech 1962 až 1964 zaevidoval mineralog Národního muzea Jiří Kouřimský 819 kusů minerálů z metternichovské kolekce do druhého stupně evidence mineralogické sbírky, tj. kus po kuse, a to pod inventárními čísly P1N 68148 až 68969, další kameny (175 kusů) byly pod čísly P1H 13047 až 13223 zaevidovány do sbírky hornin Národního muzea. Metternichovský soubor minerálů ve sbírce Národního muzea zahrnuje celkem asi 180 druhů minerálů. Z toho je patrné, že metternichovská kolekce minerálů byla budována jako sbírka systematická. Minerály jsou většinou co do kvality, tj. bohatosti agregátů či estetické hodnoty, na svou dobu běžné úrovně. Získávány byly velmi pravděpodobně koupěmi od obchodníků s minerály či v místech dolování rud a je zřejmé, že při jejich pořizování nebylo snahou získat ty nejlepší existující kusy, ale postihnout co nejvíce druhů pokud možno z více různých nalezišť. Mezi relativně výraznější estetické ukázky patří například baryty z Příbrami (P1N 68920), Jedové hory (P1N 68931, 68933) a Stříbra (P1N 68934), kasiterity (P1N 68305, 68306, 68308, 68311 až 68313) a apatity (P1N 68826, 68827, 68829) z Horního Slavkova či zlato z Rosia Montany v Rumunsku (P1N 68171, 68173), pěkná je také ukázka zlata z Jílového u Prahy. Výrazné jsou i ukázky cerusitu z Příbrami (P1N 684757, 68563). Většina vzorků ve sbírce Národního muzea má celkem tři etikety, jednu novodobou muzejní pořízenou Jiřím Kouřimským, dále jednu starší s předtištěným dvojitým rámečkem (patrně pořízenou na Kynžvartě, snad Kerstenem) a pak také jednu ještě starší psanou německy kurentem, zpravidla na ručním papíře (povětšinou snad z původní Hussovy sbírky).